Nemůžeme již zaručit včasné doručení vašich balíčků. Stále je můžete vyzvednout v naší kamenné prodejně! Krásné Vánoce!
0
Produkt byl přidán do košíku
Množství
Celkem
Přejít do košíku Pokračovat v nákupu

CLEVER BLOG

Magazín nejen pro milovníky papíru

8 denních návyků, které pozvedly mou radost ze života

Nevím, čím to je, ale když někde zahlédnu článek s nadpisem „5 způsobů jak…“, mám pocit jisté „instantnosti“, rychlého řešení, fastfoodu (a komu nechutná KFC, první hoď kamenem :-)). Přesto mě cosi táhne k tomu na odkaz kliknout a počíst si. Nemám rád zaručené návody „jak nejrychleji zhubnout, číst, měnit kolo u auta“. Přijde mi, že jako společnost spějeme ke slavným „amarounům“, tedy stravě v tubě ze seriálu Návštěvníci, život s mobilním telefonem namísto rodiny, atd. Nemám z toho radost a snažím se s tím nějak pracovat.

Přesto jsem si nedávno uvědomil, že jsou to právě tyto typy článků, které ve mně zanechávají ve vztahu k osobní produktivitě asi největší dopad. Díky některým jsem si vlastně podvědomě i já osvojil určité návyky a dovednosti, které mi umožnily postupně změnit styl života. Jsem na cestě, takže nic není definitivní a vše se vyvíjí. Přesto anebo právě proto jsem rozhodl sepsat krátký výčet bodů, které dnes velmi pozitivně ovlivňují můj svět. 

Věřím, že každému funguje něco jiného. Co tedy funguje mně?

1. Vděčnost

Říká se, že o významu některých součástí života nevíme, dokud o ně nepřijdeme. Nejsem zcela věřící člověk, přiznávám. Rok 2013 byl v mém případě poznamenán jedním velkým faulem ze strany, kde bych to nečekal. Z dnešního pohledu se nakonec nejednalo o nic, co by se nedalo přežít. V danou chvíli to ale bylo obrovské zklamání. A já si najednou uvědomil, že jsem více jak 20 let žil stylem, kdy jsem považoval některé věci za „samozřejmost“. Zdraví, vztahy, pravidlo podané pravé ruky. Naivní? Asi ano v dnešní době. Bohužel.

Začal jsem si uvědomovat, že vůbec nic není samozřejmé a že nakládám s některými záležitostmi příliš ledabyle. Změna? Pocítil jsem obrovskou vděčnost za to, že základ mého života funguje, jak má. A začal jsem za toto pravidelně děkovat. Každé ráno věnuji cca 20 minut svého času něčemu, co by někdo nazval možná afirmací, motlitbou, meditací… Zkrátka a dobře je to čas věnovaný pouze mě a JEMU. Nevím, zda je to bůh, vesmír, síla vlastní myšlenky. Ani to neřeším, jen vím, že mi to pomáhá.

2. Řízení vlastního života

Jako malý kluk jsem chtěl být logicky pilotem bezva stíhačky. Aniž bych to postřehnul, splnilo se mi přání. Pilotuji vlastní letadlo = svůj život. A jsem vděčný za poznání, že k tomu nikoho dalšího nepotřebuji. Že jsem já sám odpovědný za to, jak můj život vypadá.

Proto se snažím věci plánovat, i když vím, že jsem “příliš malý” na to, abych dokázal vše ve své realitě ovládat. Řekněme, že se snažím udržet kurs, přiměřenou rychlost i výšku. Nepotřebuji letět do vesmíru. Na druhou stranu vím, že je letadlo mnohem bezpečnější, než auto na zemi.

Každý večer věnuji zhruba 30 minut přípravě svého dalšího dne. Naplánuji úkoly důležité, nikoliv urgentní. V posledních 4 letech jsem strávil mnoho času na schůzkách, neproduktivních mítincích, poradách, školeních… A tak se dnes snažím svůj čas věnovat skutečně jen těm, kdož si jej váží a s kým je mi dobře.

3. Pracuji se svou energií, nikoliv časem

Dopoledne bývám nejvýkonnější, proto jej vždy věnuji nejdůležitějším úkolům. Email – urychlovač našich životů – rozhodně nepatří do tohoto prostoru. Dopoledne se zkrátka pracuje, maily se vyřizují až po obědě.

Chápu a respektuji, že jsou místa, kde se s tímto přístupem nechytneme, nicméně i tak si myslím, že nikdo nemá v nadpisu své pracovní pozice název „Vyřizovač emailové pošty“. Přesto znám spoustu lidí, kteří ráno se zapnutím počítače automaticky zapínají Outlook. Pak jdou na oběd a tam žehrají, že „ještě nic neudělali, protože od rána jen řeší jeden email…“. Když odchází z práce, mají z 10 úkolů splněny 2, jsou unavení a frustrovaní.

Naproti tomu se mi odpoledne veškeré schůzky a podobné záležitosti dělají daleko lépe, když vím, že potřebná práce je hotova.

4. Používám papír – na všechno (téměř :-) )

Jsem zkrátka asi případ zpátečníka. Vím, že svět jde díky technologiím neskutečně dopředu a je třeba držet krok. Velmi mě tento vývoj fascinuje, přitahuje a uznávám jej. Na druhou stranu mám to štěstí, že nepotřebuji sdílet kalendář s nikým jiným, než je má rodina, což se na papíru hravě zvládne. 

Nicméně, abych byl spravedlivý – byl jsem takový ten věčný zkoušeč – žádná aplikace na GTD mi nesměla uniknout, aniž bych jí otestoval. Okouzlila mě síla synchronizace, zálohování dat, atd. Apple produkty jsou úžasné díky svému propojení a je to hodně cool. A respektuji, že z hlediska práce se jedná o velmi výhodné řešení. Nakonec jsem zjistil, že jsem daleko více času strávil „hraním se svými nástroji“ než reálnou prací. Ale samozřejmě –  je to záležitost osobní, a tudíž každému vyhovuje zcela něco jiného.

Dnes používám jeden diář a jeden notýsek, které se vejdou do kapsy u saka. Na práci mi to stačí ve spojení se starým iPhonem 4 a jsem spokojený. A když nemám vše okamžitě v danou chvíli online? Tak to zkrátka nevadí.

5. Když pracuji, nepoužívám telefon

Samozřejmě pokud zrovna nevyřizuji telefonní hovory. Podle jedné statistiky při vyrušení člověka telefonem nebo třeba jen “krátkým dotazem kolegy” trvá i 15 minut, než se rušený vrátí do původního myšlenkového režimu. Ačkoliv nejsem statistický typ, vím, jak mě při práci ruší neustálé telefonáty.

Proto pokud pracuji, neberu telefony. Raději je vyřídím hned po emailech po obědě. Navíc tato technika má ještě jednu výhodu – věc se zpravidla do doby mého zpětného zavolání „sama vyřeší“.

6. Pomodoro technika aneb maximálně 90 minut

Nejjednodušší je se vrátit k principu fungování školní lavice – hodina má 45 minut a následuje přestávka…

Jedna z drobných vychytávek, která se nedaří naplnit vždy – mám-li např. skutečně něco urgentního nebo je-li mozek výkonný a produktivní (např. při psaní), nepřerušuji jej uměle. A naopak – pokud se nedaří najít správnou cestu dalšího postupu, udělám si pauzu klidně po 20 minutách.

Díky tomuto přístupu vím, že mám na určitou práci určité množství času a nenatahuji ji jak strunu. Navíc nejsem po pracovním dni již tak vyčerpaný, jako jsem býval.

7. Cvičení

Celodenní sezení a je jedno, zda na schůzkách, v autě nebo u počítače, je obrovská zátěž na tělo, na záda dvakrát. Okolnosti mě donutily přehodnotit svůj vztah ke cvičení. Samotného mě to nikdy nebavilo, posilovny vysloveně nemusím.

Nakonec mě nastartovala jednoduchá věc – tabulka „100 dní“. Jednoduchý, excelovský formulář na nástěnce v mé domácí pracovně. Každý den na člověka zírá to prázdné nevyplněné políčko a říká – nepřetrhni řetěz! Takže prvních pár dnů to člověka přinutí cvičit a řetěz netrhat. Čím delší řetěz je, tím snáz se ke cvičení přinutím. A přirozeně výsledky jsou nejlepší motivací.

8. Řídím tok informací směrem ke mně

Když ráno zapnete rádio, slyšíte stále stejný cyklus – zprávy, počasí, doprava, písnička, reklama… Někdy je to vážně masakr. Zvláště, když jsou zprávy stále stejné dokola. TV ráno nezapínám.

Zprávy obecně sleduji jen večer v 9 hodin na kanálu čt24 a to někdy jen se sebezapřením. Zjistil jsem totiž, že úroveň zpravodajství, a to i toho “seriozního”, jde v ČR rapidně dolů. Nemám úplně potřebu si nechat hlavu a podvědomí zanášet politickými a jinými kauzami. Samozřejmě, že situaci sleduji, ale mám k tomu aktivní přístup, tzn. informace vyhledávám dle potřeby.