Nemůžeme již zaručit včasné doručení vašich balíčků. Stále je můžete vyzvednout v naší kamenné prodejně! Krásné Vánoce!
0
Produkt byl přidán do košíku
Množství
Celkem
Přejít do košíku Pokračovat v nákupu

CLEVER BLOG

Magazín nejen pro milovníky papíru

3 tipy jak zvládat záchvaty pracovní paniky od Gábiny

Je podzim, což je pro spoustu lidí oblíbené období se zlatavými lístky stromů a ne tak vyčerpávajícím vedrem jako v létě. Pro mnohé z nás to ale symbolizuje začátek školního roku nebo plný návrat do pracovního procesu po létě, s novými úkoly a bohužel často i starostmi. Původně jsem chtěla napsat článek s radami, jak se zmocnit doby strávené při učení co nejefektivněji a ve výsledku taky nejpříjemněji. Ale pak jsem konzultovala tvorbu jedné diplomové práce a uvědomila si, že by možná bylo fajn napsat článek vůbec o organizaci a plánování ať už jakéhokoli úkolu, práce nebo celého projektu. A tak jsem sesumírovala pár svých kroků a metod, jak se bráním dostávání panických atak a snažím se jim před mým klidným já zavírat dveře. A vlastně je to přesně to, proč jsem si tak oblíbila Clever Minds. Protože mi v tomhle svými notesy (hlavně jejich Pilotem) dennodenně pomáhají. 

 

#1 – papír versus elektronika

Mobily, tablety a počítače jsou super. Pokud s nimi dovedete rozumně spolupracovat, jsou skvělými pomocníky a bez nich by to už dneska nešlo, na tom se asi všichni shodneme. Ale jakmile přijde na učení, práci nebo organizaci čehokoli, až na pár výjimek ponechávám elektroniku stranou. Nevím, proč to tak je, ale když jsem si dříve psala úkoly do telefonu nebo tabletu, nikdy jsem neměla úplně pocit, že bych je měla pevně ve svých rukou. Jako kdyby moje myšlenky pořád lítaly někde ve vzduchu. Ale proč to tak je?

A tak jsem teď přemýšlela, čím to může být. V mozku máte dvě hemisféry a má se za to, že jedna z nich je více rozumová a jedna více abstraktní. Ta jedna je zodpovědná za analytické myšlení, prostorové myšlení a spostu dalších více či méně racionálních věcí. Ta druhá je ta abstraktní, emotivní a kreativní. A když si cokoliv píšete na papír, mnnohem více propojujete obě hemisféry, dovedete si za strohým textem vytvářet příběh a představovat si to. I proto třeba mně osobně vyhovuje učit se z vlastních materiálů a výpisků nebo si tvořit myšlenkové mapy. Protože během fáze vypisování si věcí nad nimi přemýšlím a spojují se mi tak všechny možné myšlenky do jedné ucelené velkomyšlenky.

Možná je to blbost, ale zkrátka mám pocit, že jakmile si něco zapíšu na papír, někde v hlavě se to cvakne, vyfotí a považuju to za dané. Když si to napíšu do telefonu, za pár minut už nevím, že jsem si něco někam psala. Jedinou výjimkou pro mě tvoří projekt Freelo, což je vlastně takový organizér online. Ten používám v případě, že na něčem nepracuju sama a potřebujeme, abychom měli přehled ve všem, co na konkrétním projektu děláme.

 

#2 – systém a určení priorit

Tohle je vůbec nejdůležitější a nejzásadnější bod jakéhokoliv úkolu nebo práce, který nebo které zrovna dělám. Je to taky úplně první věc, kterou udělám před tím, než na čemkoliv začnu pracovat. Sednu si, vezmu si papír nebo blok a dělám si systém. Vypadá to asi tak, že si shrnu dohromady všechno, co v rámci dané věci (úkolu, projektu nebo třeba určitého období) potřebuju udělat. Protože mám ráda systém a řád (ale jinak jsem docela normální a na jiné věci i dost nepořádná bytost :D), seřadím si všechno smyslupně za sebou, abych v tom neměla chaos. Například při psaní tohodle článku jsem si nejprve napsala bodově to, co bych ráda zmínila. Pak jsem si všechno seřadila za sebou tak, aby na sebe jednotlivé body navazovaly, a až potom jsem začala celý článek rozepisovat.

V rámci plánování provádím většinou i priorizaci, což je taky jedna z nejzásadnějších kroků mojí systemizace :-). Určit si priority je něco, co vám opravdu hodně pomůže nezbláznit se. Je to celkem jednoduché. Sednu si a napíšu si, jaké jsou moje úkoly na nadcházející řekněme týden. Jakmile je mám všechny sesumírované dohromady, musím si je seřadit a s tím i určit jejich priority. Samozřejmě, že ne vždycky děláme to, co nás baví. A tak se i mně někdy stane, že nejvyšší prioritu má něco, co mě baví nejméně. Ale právě proto všechno tohle dělám, abych si sama ujasnila, co je pro mě důležité, chovala se podle toho a nedostávala záchvaty paniky, že dělám tisíce jiných věcí než to, co doopravdy potřebuju mít hotové co možná nejdřív.

 

#3 – todolisty a sytém odměny a trestu

Tohle se velmi překrývá s předchozím. V rámci plánování si vždycky dělám todolisty. Většinou mám několik hlavních a dílčích todolistů. Dělám si je ale mimojiné i proto, že mě baví je odškrtnout jako hotové a mít tak ze sebe dobrý pocit. S tím velmi úzce souvisí to, že na sebe nesutále aplikuju systém odměny a trestu. V uvozovkách:). No, odměňuju se ráda (kdo ne:)). A proto to na sebe používám jako takový malý motivátor a určuju si, kdy a po čem se odměňím. A i když zrovna nemáte konkrétní odměnu za splněný úkol, minimálně vás potěší, když si několik úkolů odškrtnete a víte, že jste udělali to, co jste měli v plánu. Možná to zní trochu dětinsky, ale třeba na mě to fakt funguje.

Celé tohle téma by si asi zasloužilo mnohem delší okomentování a vyprávění si, ale snažila jsem se napsat to nejdůležitější, co dnes a denně používám a co mi zjednodušuje život. Třeba to taky svým způsobem používáte a pomáhá vám to nebo třeba něco z toho sami vyzkoušíte a sami pak uvidíte, jestli vám to nějak pomáhá. Každopádně vám přeji co nejméně paniky kvůli nestíhání a co nejvíce odškrtaných úkolů.